O knize: 1994 / Michael zemřel náhle a zcela jistě, a když se mu vrátilo vědomí, okamžitě si uvědomil, kde je. Rakev se kymácela a nakláněla na ramenou čtyř nosičů a Michaelovo tělo naráželo na stísněné stěny. Zpočátku ležel tiše, protože nikdy nebylo vyloučeno, že to byl jen sen. Ale Michael slyšel kněze zpívání velmi blízko a štěrk vrzající pod nohama vrátných a něco jako zvonění zvonů (musela to být Sandra, která plakala), a pak vše pochopil. Myslel si, že je buď mrtvý, nebo byl za mrtvého mylně považován. Věděl, že se to stalo jiným lidem, a bylo docela možné, ne-li přirozené, že se to stalo Michaelu Morganovi. A pak ho přemohl zběsilý strach, že se pod zemí udusí, bušil pěstmi do víka rakve a křičel. Ze rtů mu ale neunikl ani hlásek a rány na víko byly zcela neslyšitelné. V zoufalství začal nadávat a proklínat svou ženu, zatímco Sandra pokračovala ve svém nádherném truchlení zesnulého. Kněz odříkal vše, co bylo požadováno, a přísně se na chlapce podíval, když začali táhnout nohy. Nosiči pohybovali rakví na ramenou tam a zpět. A Michael Morgan mlčky naříkal nad svým mlčením. Pak se najednou uklidnil. Šíleně unavený teď ležel tiše a s jistotou věděl, že je mrtvý.